Mladí ochránci přírody Orlosupi (MOP Orlosupi)

Historie Orlosupů navazuje přímo na oddíl Sůvy, který se v průběhu své existence rozdělil. Proto je na začátku řeč o oddíle s jiným názvem. Ale jsme to stále my. Oddíl za celou dobu své existence nepřerušil činnost:-).

V listopadu 1985 vznikl v Dolních Chabrech pod hlavičkou Pionýrské skupiny PS 66 Vatra nový oddíl. Dostal přidělený název Plamínek 1 a jeho zaměření bylo už tehdy převážně přírodovědné. Schůzky probíhaly v kulturním domě na Bíleneckém náměstí, kde jsme dostali přidělenou maličkou místnost – naši první klubovnu. V prvním roce měl pouze jedenáct členů a jednu vedoucí. Jedním z těch dětí byla právě současná hlavní vedoucí MOP Orlosupi Radka (Fáfinka). A oddíl se pomalu rozrůstal.

Jelikož v té době byla chaberská pionýrská organizace zaměřena spíše na politickou výchovu mládeže a upevňování znalostí tradic země, než na turistiku, rozhodla se matka jednoho prvňáčka trochu pomoci zpestřit dětem volný čas. Protože již dříve pracovala jako pionýrská vedoucí, nebyl problém, aby jí byla svěřena nově vzniklá družinka s přiděleným názvem. Problém se objevil až ve chvíli, kdy si Plamínek v klubovně zřídil „zelený koutek“ místo „rudého“:-). A pro zajímavost, kromě Fáfinky, se do dnešních dnů „dochoval“ ještě jeden člen (i když dnes už není klasickým členem, ale stále je nás spolupracovník). V době vzniku oddílu mu bylo 7 měsíců a i tak se účastnil většiny schůzek. Znáte Charlese (Káju)?:-)

V roce 1990 se Plamínek přejmenoval na Sůvy, podle symbolu, který jsme používali na diplomech jako symbol moudrosti. Také jsme opustili Pionýrskou skupinu a naší novou domovskou organizací se stal TIS – svaz pro ochranu přírody a krajiny. Jednou z aktivit TISu byla péče o Hucul klub na Zmrzlíku, který jako TJ Aster zaměřil svou činnost na záchranu huculských koní. Práce u koní nás sice bavila, ale stále nám scházela ta „pravá ochranařina“. Práce v terénu, no prostě aktivní pomoc přírodě. Navíc s Pionýrem jsme museli opustit i klubovnu, a tak jsme se jeden čas scházeli v kuchyni u vedoucí doma. Nakonec nám dočasnou střechu nad hlavou poskytla základní škola v podobě školní třídy. Začínáme si vydávat „informační lístek“ – předchůdce budoucího oddílového časopisu.

Sůvu na diplomy vytvořila naše první (a v té době stále jediná) vedoucí Horča. V lehce pozměněné podobě nás provází dodnes, i když ne už jako náš hlavní znak. Pro zajímavost, z TISu nás „vyhnala“ v podstatě jediná věta. Když při práci v Hucul klubu došlo na likvidaci odpadu, který se svážel do starého lůmku kousek za statkem (mimochodem, lůmek je významná geologická památka), na dotaz: „Proč tam proboha děláme černou skládku?“ se nám dostalo odpovědi: „Protože tam nikdo neudělal bílou!“.  

Právě proto jsme se v roce 1993 uchýlili pod křídla Českého svazu ochránců přírody. Členů přibývalo, i vedoucí se poněkud rozrostli. Tedy vlastně dorostli z našich vlastních řad. Naší novou klubovnou se stala bývalá školní družina, v samostatně stojícím domečku na školní zahradě. Od tohoto roku také začaly Sůvy sledovat a dokumentovat nově nalezenou lokalitu křivatce českého pravého. V roce 1996 pořádáme svůj první letní tábor. V této době vzniká i oddílový časopis „Cože?“.

Lokalita křivatce českého pravého, byla svými počty kvetoucích jedinců nejpočetnější v republice. Zatímco jinde se květy počítaly na desítky, maximálně stovky, v Chabrech nejednou počet přesáhl tisíc. Bohužel lokalita je již minulostí. Přežila rozhrnutí slepicemi, sešlap od turistů a dokonce i invaze dětí, hrající si na skále. Co už bylo ale moc, byl absolutní nezájem ze strany tehdejšího zastupitelstva. Ani přes opakovaná upozornění nezakročilo, když se kumulace lidí na skále zvýšila v důsledku vzniku nové ohrady pro koně. A stačilo tak málo… jen ohradit malý skalní ostroh o rozloze pár metrů čtverečních…

Jelikož se nám dařilo čím dál hůře skloubit práci v oddíle s povinnostmi členů naší domovské ZO ČSOP – sobotní brigády dospělých členů na chráněných územích, založili jsme si v roce 2003 vlastní ZO, která měla jako hlavní náplň práci s dětmi. Klubovna se nám opět přesunula, i když jen o pár metrů, do druhého domečku na školní zahradě – bývalých dílen. Odtud jsme vyráželi na výpravy do okolní přírody.

V této době měl oddíl asi nejvíce členů. Scházeli jsme se na tři družinky a dokonce jsme měli i výtvarnou odnož:-). Bohužel toto období netrvalo dlouho. Stalo se nevyhnutelné. Naši mladší vedoucí a instruktoři se během dvou let rozplynuli po středních školách a nové studium je zaválo do všech možných koutů.

Přesto že sova není stěhovavý pták, Sůvy se opět stěhovaly v roce 2009. Prostory klubovny totiž potřebovala rozrůstající se školní družina. Škola nám ale nabídla náhradní prostor v suterénu hlavní budovy. Tak jsme se opět stěhovali tentokrát do menšího. Velký počet členů a malý vlhký suterénní prostor ovšem nešly moc dohromady, takže se Sůvy opět začaly rozhlížet po nové klubovně.

Část dětských členů „neustála“ novou klubovnu, která v naší nepřítomnosti žila vlastním životem. Plakáty a mapy z letních táborů, nashromážděné za víc než 10 let táboření, si vzala plíseň na stěnách a knihovnu okousal hladový potkan, který se do klubovny prohrabal kdovíodkud.

V roce 2010 začíná Radka, kromě Sův, dělat vedoucí i v obnoveném zookroužku při zoo Praha (její družinka má název Orlosupi). Tím vlastně odstartovala, zprvu nenápadná, ale rozrůstající se, spolupráce Orlosupů a MOP Sůvy.

V roce 2011 se na akcích poprvé potkávají Sůvy a Orlosupi. Jelikož členové Přírodovědně chovatelského kroužku Zoo mají velký zájem i o celovíkendové pobyty v terénu, které kroužek nenabízí, vyráží na první společné akce se Sůvami.

Dalším důležitým zlomem pro Sůvy byl rok 2012, kdy jsme odešli od ČSOP do nově vzniklé organizace Mladí ochránci přírody, protože komunikace s ústředím ČSOP byla čím dál víc komplikovanější a obtížnější. Také jsme našli volný prostor pro novou klubovnu, i když tentokrát poprvé mimo Dolní Chabry. Sůvy se přestěhovaly do bývalé kočárkárny v Bohnickém panelovém domě. Zde se také projevily více náznaky části vedení o změnu zaměření z přírodovědného, na obecnější.

Ve staré klubovně se postupné změny náplně schůzek projevovaly jen na konkrétních schůzkách, podle toho, kdo je vedl. Ale s novou klubovnou přišla i větší chuť se rozvíjet. Jenže jakým směrem? Mladší vedoucí viděli budoucnost v obecnějším programu, navíc je příroda zase až tak nebrala. Naopak starší se chtěli držet tradice přírodovědného oddílu. „Proto to přeci děláme!“ na druhou stranu, ono když něco není vaše parketa, těžko k tomu povedete ostatní…

V roce 2013 se oddíl Sůvy rozdělil. „Přírodomilná“ část členů včetně vedoucích, zůstala u Mladých ochránců přírody, a spolu se členy zookroužku Orlosupi, kteří měli zájem o vícedenní akce a tábory založili MOP Orlosupi. (Zbytek oddílu Sůvy přešel k Asociaci TOM a ponechali si původní název). V tomto roce Orlosupi vydali první číslo svého časopisu Atlas a také svůj první kalendářík. Také se zúčastnili své první přírodovědné soutěže (kterou v jedné kategorii vyhráli☺) a prvního samostatného minitábora.

Přírodovědné soutěže v Šárce, se od té doby účastníme pravidelně. A pokud nemáme zrovna soutěžní tým, snažíme se alespoň přiložit ruku k dílu při organizaci. S odtržením části oddílu k TOMíkům, jsme bohužel přišli nejen o název, ale také o skvělé tábořiště, kam jsme poslední roky jezdili a které jsme vybudovali. Naštěstí nás zachránil Radky kamarád, který nám na naše první „samostatné“ prázdniny poskytl svůj rodný dům v Knínicích u Dačic. A to ještě netušil, že se pomalu ale jistě stane oddílovým přítelem a nepostradatelným táborníkem:-).

Na přechodnou dobu byli Orlosupi opět téměř bezdomovci. Sůvám zůstala klubovna v Bohnicích, a tak se Orlosupi setkávali na schůzkách v klubovně zookroužku v areálu zoo, jelikož členové oddílu, byli zároveň členy kroužku. Od roku 2014 se stalo naším letním hostitelem tábořiště Stopa u obce Kolinec. Rádi se na něj vracíme i v následujících letech.

Problém s uhnízděním Orlosupů naštěstí netrval dlouho. Jelikož mají naši vedoucí příznivce mezi rodinnými příslušníky (hlavně bývalými členy:-)), klubovna na sebe nenechala dlouho čekat. Stopí tábořiště se nám také velice líbilo, navíc jsme vytvořili oboustranně výhodnou spolupráci, takže to vypadá, že ještě nějaký čas budeme mít kam v létě jezdit.

V roce 2018 ukončil MOP Orlosupi spolupráci se zookroužkem. V září se pak přestěhoval do nové klubovny v Bohnicích. Od tohoto roku „bydlíme“ v bývalé prádelně:-).

Se zoo jsme se loučili jen neradi, ale přeci jen, zookroužek je orientovaný hlavně na exotickou faunu, kdežto MOPíci se zaměřují hlavně na naši přírodu. Ve chvíli, kdy v zookroužku začala být tuzemská příroda na obtíž, nastal čas se rozloučit.

Naši činnost výrazně ovlivnil i koronavirus v roce 2020. Školy přešly na distanční výuku a schůzky tak probíhaly převážně prostřednictvím oddílových stránek, kde jsme vyvěšovali úkoly do soutěže, nebo tipy na výlet (pokud se zrovna smělo výletit). Nicméně ani koronavirus nám nezabránil odjet na letní tábor:-).

V tomto roce byla opravdu činnost poněkud plochá. Neustále měnící se pravidla nám týden před odjezdem zrušily podzimní prázdniny, ale léta jsme se vzdát nehodlali. Velký dík patří všem členům, kteří nezapomněli, že členy stále jsou a v létě se nebáli s námi vyrazit. Navíc na náhradní tábořiště zapůjčené od našeho dalšího kamaráda, který se nad námi ustrnul, když se Radka začala hroutit z toho, že nemáme kam jet, jelikož Stopa letos tábořiště kvůli koronaviru nerozjíždí:-). V Chřenovicích bylo nádherně:-).

Od roku 2021 se naše řady pomaloučku zase rozrůstají. Možná je to t tím, že do oddílu přicházejí děti naši prvních „dětí“ a dorůstají nám další vedoucí:-). Navíc jsme se rozšířili o mimopražskou družinu Orlosupů, kteří se scházejí v Dolanech nad Vltavou.